ÚvodKomentářeVšeobecné referendum. Dálnice ...
 

Všeobecné referendum. Dálnice k demokracii nebo do pekel?

Publikováno: 27. 11. 2017, Text: Vojtěch Vejvoda
 

Předvolební debaty vyvolali nemalé diskuze ohledně toho, jakým způsobem se náš stát posune. Je na čase změnit systém v České republice?

 

Jak už to bývá, tak volby do Poslanecké sněmovny otevřely několik témat, která se stala hlavním důvodem střetů mezi jednotlivými politickými subjekty a uskupeními. Obyčejně se jedná o populistické kauzy a snahy se navzájem pošpinit a přetáhnout k sobě voliče, ale občas se do širšího podvědomí dostane i diskuze vážnějšího charakteru.

Tentokrát se volby nesly zejména v duhu odmítání uprchlických kvót a řešení migrační krize, euroskepticismu a obhajování prvků přímé demokracie. Zejména poslední téma vyvolává velmi choulostivou debatu o tom, zda-li má občan právo se aktivně podílet na politice v podobě referenda. Už jenom tato otázka vzbuzuje spousty negativních reakcí a názorů. Přece se jedná o krásný prvek přímé demokracie, který podporuje aktivní zapojení občanů, aby mohli bez jakýchkoliv polotických závazků rozhodovat o věcech, které by mohly náš stát silně ovlivnit. Bohužel, jak většina politických idejí, má referendum své chyby. Jak stát zajistí, aby každý možný volič, který se rozhodne zapojit, bude seznámen s problematikou dané záležitosti? Jak stát zajistí, že každý občan, bude prosazovat svůj názor na základě objektivních faktů?

Dnešní doba je dobou sociálních sítí a internetu. Internet sám o sobě je nejlepší a nejjednodušší nástroj, jak se dostat k informacím. Každý může kdykoliv otevřít telefon nebo jakékoliv jiné elektronické zařízení a podívat se na novinky ze světa nebo najít informaci, kterou potřebuje. Problém nastává v tu chvíli, když si uvědomíme, že na internet může dávat obsah úplně každý. Většinou se nejedná o odborníky ve svém oboru, kteří se chtějí podělit o své znalosti. Spousta internetových uživatelů jsou pouze normální lidé se zájmém o věřejné dění. Může se stát, že jeden z těchto uživatelů zavadí o informaci, která je neověřená či nepravdivá a šíří ji dál. Největším problémem je to, že existují i případy, kdy se určité osoby snaží šířit tato nepodložená fakta záměrně, aby na tom mohly těžit ku vlastnímu prospěchu. Právě díky této snaze šířit nepodložené informace vzniká dezinformace pasivních internetových uživatelů. Těm bohužel mnohdy nezbývá nic jiného, než danou informaci považovat za pravdivou, protože existuje jen malá skupina lidí, kteří si pro jistotu všechna fakta ověřují i na jiných informačních portálech. Jelikož je internet jedno z nejnavštěvovanějších médií, je pochopitelné, že se tento jev silně odráží na společnosti. Vznikají sociální bubliny, v kterých si lidé předávájí už osekané informace a jsou zcela uzavření vůči ostatím názorům.

Tato "česká" umíněnost a neochota se otevřít různým informačním proudům je naneštěstí častější, než je zdravé. Česká společnost stojí na prahu celospolečenských reforem a nejeden hlas volá po referenfu. V dnešní době nejednotné evropské politiky a menším zaváhání v jasné orientaci na západ se každý ptá, jestli je doopravdy nutné býti součástí podobného nadnárodního projektu, jako je Evropská unie nebo NATO. Vznikají strany a hnutí, které podporují zavedení přímé demokracie v České republice a které volají například i po vystoupení z EU. Ovšem vznik těchto uskupení nemůžeme vnímat negativně. Je to jenom symbol toho, že se něco mění. V každé době vznikaly spolky, které šly proti proudu. Je to jen projev jakéhosi protestu, který je vůči všem stranám určitým způsobem konstruktivní. Jedna strana bude spokojená s tím, že měla co říct a druhá strana bude zas ráda, že jí někdo byl schopný poukázat na občanskou nespokojenost v oné záležitosti. V tuto chvíli zaníká otázka, jestli jsou tyto diskuze přínosné a vzniká otázka, zda-li je předmět dané diskuze přínosný. V tomto případě vzniká otázka, jestli by mohlo být referendum doopravdy přínosem pro naši společnost?

Spousta odborníků, ale i normálních občanů si myslí, že ne. Důvod? Stojí si za svým názorem, že česká společnost nění schopna provést objektivní rozhodnutí, protože se po zkušenostech z historie jeví jako lehce ovlivnitelná. Jeden z názorů naopak tvrdí, že politické elity by se měli řídit odkazem z roku 1989 a zavést přímou demokracii, jako jeden z hlavních pilířů moderního volebního systému. Tyto diskuze jsou ve výsledku bezpředmětné. Rozdíl mezi systémem přímé demokracie a naším systémem je pouze ten, že místo rozhodnutí si zvolíme člověka, které to rozhodnutí udělá za nás. Jestliže si lidé zvolí politika či zastupitele s kterým se názorově ztotožňují, jak je možné, že jsou následně s jeho rozhodnutím nespokojeni?

Je to zejména odlišností přístupu ke všem otázkám, před které nás stát postaví. Přece jenom osoba, která nás zastupuje je kompetentnější a znalejší v dané problematice, než normální "řadový" občan. Proto se ve většině případech rozcházejí představy a realita o zvoleném kandidátovi, protože zkrátka spousta občanů, kteří se nepohybují v daném oboru, nevidí příčiny které stoji za jeho rozhodnutím.

Ale lze to udělat i naopak. Například ve Švýcarsku se můžeme přesvědčit, že systém referend funguje v celku bezchybně a většina občanů má aleapoň nějákou objektivní představu o tom, o čem hlasují. Stojí za tím zejména silný informační kanál mezi státem a občany. Když o něčem švýcaři hlasují, tak dostanou do poštovní schránky materiály, kde je záležitost do podrobna rozebraná včetně názorů odborníků. Aby jsme mohli něco podobného u nás zavést, tak si je důležité uvědomit to, že minimálně stejné nebo podobné opatření by byla potřeba udělat i u nás. A přiznejme si to, kolikrát se nám stalo, že by nám vláda zaslala informační letáček, když ani neumí mezi lidi pořádně rozeslat volební lístky.

Jenom tenhle argument nás může přesvědčit o tom, že zavádět referendum v zemi, kdy neumí stát občanům zprostředkovat kvalitní a pravdivé informace, není moc dobrý nápad. Protože v danou chvíli se musíme spoléhat na ochotu a pravdomluvnost odborníků a to někdy může udělat jenom škodu.