ÚvodKomentářeNotorické střílení na americký...
 

Notorické střílení na amerických školách - daň za dostupnost zbraní?

Publikováno: 6. 10. 2015, Text: Hana Ash, Zdroj: Sky News, Wikipedia, BBC News, The Atlantic, deník.cz
 

Před pár dny přišla opět ze zámoří zpráva, která mnohé nepřekvapila - na střední škole v Oregonu se střílelo. Počet obětí dosáhl čísla devět, dalších minimálně sedm lidí bylo zraněno. Jako vždy se po podobné tragédii zdvihla vlna nevole z dostupnosti zbraní ve Spojených státech, americký prezident s křížkem po funuse emotivně hřímal, že by země měla ztížit střelcům s mentální poruchou přístup ke zbraním, a Evropané dostali další příležitost zanadávat si na "zkaženou Ameriku" a ujistit sami sebe, o co jsme my lepší. Je ale opravdu dostupnost zbraní tím jediným aspektem, na který bychom se měli zaměřit? Není možnost pořídit si zbraň pouhým zjednodušujícím faktorem při "vyřizování si účtů" - ať už s druhými, tak hlavně s vlastními démony? Opravdu se můžeme poplácávat po rameni, že díky absenci volně dostupných zbraní se u nás nic podobného nemůže stát?

 

Podle amerických statistik stály v roce 2013 střelné zbraně za 84 258 případy zranění, 11 208 případy zabití, 21 175 případy sebevražd, 505 případy úmrtí v důsledku náhodného spouštění střelné zbraně a 281 úmrtí v důsledku střelby s "nejasným úmyslem", což celkem činí 33 169 úmrtí souvisejících se střelnými zbraněmi. Dle odhadů je v USA v držení občanů 310 milionů střelných zbraní. Statistický úřad uvádí, že ve zmiňovaném roce byla populace Spojených států 306 miliónů. Tato čísla jsou zcela jistě hrozivá - s tím nelze polemizovat. Násilí s použitím střelných zbraní je nejčastější v chudých městských čtvrtích a často spojováno s gangy a mladými muži. Podíváme-li se ovšem na jiná čísla statistických úřadů, je evidentní, že od roku 2007 stoupají masové střelby, často na univerzitách, většinou nesouvisející s chudobou.

Staré latinské přísloví říká - Facit ipsa occasio furem, a nelze než souhlasit - příležitost opravdu dělá zloděje. Mezi možností pořídit si zbraň bez větších problémů a výše zmiňovanými statistikami je bezesporu zásadní pojítko. Tato možnost ale těžko bude příčinou nekontrolovaného vraždění. A proč to zvýšení v roce 2007? Proč střílí studenti do svých kolegů, učitelů, v supermarketech? V článcích se často dočteme o mentálních poruchách či kulminující frustraci. Není příčinou nárůstu hromadného násilí spíše obsedantní "ochrana dítěte" (vycházející z "kultu dítěte"), která je právě doménou zámoří, ale začíná již (bohužel) vystrkovat znatelně růžky i v Evropě - hlavně ve Skandinávii, a pomalinku polehounku zasahuje Evropskou unii, včetně České republiky?

Před pěti lety jsem měla v Česku na dvouměsíční návštěvě známé z Floridy. V průběhu jejich pobytu se osmiletý Nick přišel podívat na mou hodinu se šestiletými studenty. Byl naprosto v šoku, že jsem si "dovolila zabavit" jednomu nezbednému žáčkovi mobilní telefon. "U nás by tě okamžitě vyhodili, nebo by tě rodiče dali k soudu," řekl mi po hodině. Ano, politická korektnost a ochrana dítěte dohnaná ad absurdum. Václav Klaus ml. zmínil v jednom rozhovoru v době svého ředitelování gymnázia PORG: "Já moc nevítám, když rodiče řeší každou prkotinu. Zvyšuje se totiž adorace vlastního dítěte. Za mého mládí bylo běžné, že rodiče přišli na třídní schůzku, vyslechli si, jak žáček zlobí, neprospívá a roste pro šibenici, tatínek si už ve škole odepínal pásek a hotovo. To už dnes prakticky nemůžete udělat, vládne tu kult dítěte. Musíte začít tím pozitivním, vysvětlovat, zdůvodňovat, a pokud žák od začátku školního roku neodevzdal ještě ani jeden domácí úkol, tak není lajdák, ale má to nějaké prenatální psychologické příčiny. To je fenomén doby." To jsou ty vystrkované růžky i v České republice. Ovšem absurditě ochrany dětí v USA nesahá Česká republika (díky Bohu) ani po kotníky.

V této souvislosti je třeba zmínit jeden další fenomén, který se (také díky Bohu) u nás zatím moc nevyskytuje - ovšem se současnou migrační krizí se stává více aktuálním, a tím jsou multikulturní, nebo chcete-li multietnické třídy. Ve Spojených státech se ve třídě sejde tolik zástupců různých etnik, že učitel by musel mít v malíčku celou historii všech relevantních států, aby se náhodou nějak nedotkl studenta, a aby tento byl dostatečně "ochráněn". Abychom si dokázali dostatečně představit nesmyslnost tohoto "uchovávání dětské mysli v bavlnce", uvedu pár příkladů, proti čemu všemu se dnes američtí studenti ohrazují a bouří, a kvůli čemu se dostávají do problémů (či jsou vyhazováni) jejich vyučující.

1) Studentky na Harvardu vznesly požadavek, aby se ze studijního programu na Právnické fakultě vypustilo znásilnění a právnické úkony s ním spojené, protože "by to mohlo rozrušit studentky, které byly třeba někdy znásilněny."

2) Na některých vysokých školách se považuje za slovní napadení otázka "Kde ses narodil/a?", pokud jde o neetnického Američana - prý by jim dala najevo, že nejsou skuteční Američané.

3) Někteří studenti odmítli za povinnou četbu "Velkého Gatsbyho" od F.S. Fitzgeralda. Prý zobrazuje mužský sexismus a fyzické násilí. Studenti, kteří v minulosti zažili domácí násilí, prý tuto knihu nemusí číst, aby to náhodou neaktivovalo trauma z minulosti.

4) Na univerzitě v Kalifornii minulý školní rok řešili seznam urážlivých hesel, a mezi ty, která se rozhodli nepoužívat, byly: "Amerika je země příležitostí" a "Nejkvalifikovanější člověk by měl získat práci".

5) Na Univerzitě v Minnesotě se pořádal tzv. "Hump Day" (Den hrbu), kde si studenti mohli pohladit živého velblouda. Vloni byl tento den náhle zrušen. Skupina studentů na Facebooku prohlásila, že jde o týrání zvířat, a navíc je akce necitlivá k lidem z Blízkého východu. Vedení univerzity akci raději zrušilo.

Tato vlna politické korektnosti se objevila v 90. letech minulého stolení, a úspěšně vzlétla vzhůru. Jakékoliv nebezpečí na dětských hřištích, školních prostorách či ve třídách muselo zmizet. Amerika nasadila tzv. "Zero tolerance". Vlítla do toho s plnou vervou. A s tím šla v ruku v ruce i ochrana dětí na psychologické rovině. Ve všech projevech poslouchaly děti stále jedno a totéž poselství - v životě na vás číhají nebezpečí, ale my uděláme maximum, abychom vás ochránili - a to nejen od cizích lidí, ale i mezi vámi samými. Všimněme si, že dětem, které takto vyrůstaly, je dnes cca 30 a méně. Podívejte se též na věkové složení "masových" vrahů na školách. Nevidíte souvislost? Já ano.

Amerika se vydala po naprosto absurdní cestě ochránit děti před všemi a vším, dala jim možnost si stěžovat na cokoliv, co jim údajně způsobuje nepohodlí. Než jedou děti na letní tábor, mají psychologické sezení, aby tuto těžkou zkušenost zvládli. Chození na pohřby v mladém věku je nežádoucí - způsobilo by to nepokoj u dětí. Ač to u nás nepostupuje tak rychle, jak jsem již zmínila, náznaky se objevují. Když srovnám výuku dětí před 20 lety a dnes, tak vidím markantní rozdíl. Dnes musí mít děti na 45 minut výuky pitíčko, aby neumřely žízní. Pokud jim vypadl zub, nesmí moc mluvit, aby je to nebolelo. Pokud měli nedej bože třísku, tak mi do hodiny třikrát volá maminka, abych dala dítěti obklad. Když dítě nechce psát, nesmím ho nutit. Vloni jsem měla dívčinu, která dostala pokaždé 20-minutový hysterický záchvat, když nedostala jedničku. Jednou mi dokonce maminka volala, že jsem krutá, když je před vánoci, a já jí tu jedničku nedám. Ale zatím se to ještě pořád tak drasticky netýká institucí jako takových, nepřichází "zprávy shora", jako v Americe, co se smí a nesmí říkat. Učitelé nedostávají seznamy vět, které by mohly urazit to a to etnikum. Když sleduji vývoj OSPODů v jiných zemích, třeba v Norsku, obávám se, že to nebude tak dlouho trvat, a budeme podobnou korektností též oblaženi.

Jak tedy asi bude reagovat takové dítě/mladý dospělý, pokud je od malička od něj systematicky odstraňován stres, a vytváří se kolem něj fiktivní kokon bezpečí? Takové dítě se neumí vyrovnat s nejmenší zátěží - proto se hroutí při každé špatné známce. Když spadne z tříkolky, půl hodiny je chováno v náručí a pomalu je volána záchranka. V dítěti pak není vytvářena přirozená obrana, neumí se pohádat se spolužákem, pohřeb je pro něj pomalu konec světa, neumí skousnout, když dostane trest. Když pak vstoupí do dospělosti, má problém s tím, když jeho dítě kníkne, a vyhledává okamžitě pomoc (v Americe tak nezbytného) psychologa. No a co se stane, když takové mládě opustí přítelkyně? Když ho vyhodí z práce? Když se nepohodne s učitelkou? K přirozenému postupnému vyrovnávání se se stresem a čelení zátěžovým siruacím vychován nebyl, no tak prostě udělá to, co vidí v počítačové hře nebo v kriminálce plné násilí - vezme tátovi pistoli a vystřílí okolí. Když nebude zbraň dostupná, možná nebudou následky tak vážné, ale ta frustrace by stejně někde vylítla, a nožů jsou plné obchody domácích potřeb. Zamysleme se nad tím, než budeme bezmyšlenkovitě kývat paní Marksové, a přijímat norské či americké vzory. Většina dětí nepotřebuje ochranu - a mezi námi, ti týraní stejně nebývají "sociálkou" zachyceni, dokud to nepraskne. Děti potřebují přirozený vývoj, pochopit, že jsou situace smutné a veselé, vážné a jednoduché. Právě kontrast těchto situací je nejvíce připraví do budoucího života. Eliminací jakýchkoliv lehce stresových zážitků vytváříme dětem nepřirozené prostředí. Nakonec se také můžeme dočkat útoků i u nás - dostupných zbraní je dostatek, a nejenom střelnou zbraní lze zabít!