ÚvodKomentářeKašpar Hauser – nalezenec nebo...
 

Kašpar Hauser – nalezenec nebo tajemný potomek velkovévody z Bádenu?

Publikováno: 9. 9. 2015, Text: Michaela Puttová
 

Neobvyklý případ Kašpara Hausera zná skoro každý. Byly o něm popsány tuny papíru, natočeno mnoho filmů, přesto je zahalen neuvěřitelným tajemstvím. Neví se nic o tom, odkud přišel, ale spekulovalo se, že byl potomkem šlechtické rodiny. Tato postava vyvolává spousty otázek, na něž neznáme odpovědi. Od jeho objevení v ulicích Norimberku až do jeho smrti, která dosud nebyla vysvětlena. Celé generace se ptají, jak je to možné? Kdo opravdu byl? Jak a proč zemřel? Rozhodla jsem se proto malinko poodhalit známé skutečnosti, které vás možná zaujmou.

 

V květnu roku 1828 si v norimberských ulicích místní švec povšimnul chlapce, který budil dojem, že je opilý a ztratil se. K smrti vystrašený tulák nedokázal navázat žádný kontakt s okolím, ale měl u sebe dva dopisy. Z prvního vyplývalo, kdy se hoch narodil, takže měl údajně 16 let. Druhý dopis byl adresovaný důstojníkovi Wessenigovi, ve kterém ho tajemný autor dopisu žádal, aby se o chlapce postaral.

Řemeslník s chlapcem odešli na uvedenou adresu, kde hoch v očekávání na důstojníka neustále plakal a naříkal. V jeho obličeji se prý zračil nesmírný strach a hořkost. Přítomná služba nabízela chlapci jídlo, ale vše odmítal. Vypadalo to tak, jako by měl poprvé v ústech něco jiného, než černý chléb a vodu, které nakonec jako jediné pozřel. Všichni se snažili s chlapcem navázat konverzaci, ale ten řekl jen, že chce být jezdec jako jeho otec a na jakékoliv dotazy s pláčem odpovídal, že neví a opakoval slovo kůň. Později se ukázalo, že ho to naučil jeho pečovatel, aniž by hoch znal význam slov. Wessenig ovšem nepoznal v chlapcovi nikoho, s kým by mohl mít co do činění, proto ho poslal na policejní komisařství.

Kašpar, přestože měl 16 let, byl na emocionální úrovni malého dítěte. Měl hnědé, lehce vlnité vlasy a velmi bledou pokožku, která ale nejevila žádné zdravotní potíže. Ač měl podsaditou postavu se širokými rameny, tak jeho ruce byly velmi malé a jemné. Na nohou měl mnoho puchýřů, takže to vypadalo, že nikdy nenosil boty. Na druhé straně měl na rukou stopy očkování, které by mohly poukazovat na původ ve vyšších společenských třídách.

Jediným zdrojem informací o chlapcovi byly dopisy, které důkladně prošetřily úřady. Bylo jasné, že je psala osoba žijící v Bavorsku, které svěřila Kašpara jeho matka do péče. Mělo se jednat o chudého dělníka s mnoha dětmi, takže pro Hausera v rodině už nebylo místo. Muž v dopise tvrdil, že učil hocha číst a psát. I když ho chválil, že rychle získává znalosti, tak ho na konci dopisu nešetřil a napsal:"Pokud nebudete mít možnost starat se o něj, zabijte ho, nebo ho pověste." Dopis nebyl podepsán a byl datován rokem 1828.

Druhý dopis údajně psala matka chlapce. Bylo v něm, že se Kašpar narodil 30. dubna 1812 a ona že je velmi mladá a chudá, takže se o něho nemůže postarat. Dále v něm žádala, aby Kašpara vzal dělník do Norinberku, kde měl v kavalerii snad sloužit jeho otec. Tento dopis byl datován rokem 1812, ale po provedení analýzy obou dokumentů se ukázalo, že dopisy byly psány stejnou osobou, stejným inkoustem a na stejný typ papíru.

Hauser působil jako člověk, který nikdy nežil v lidské společnosti. Byl mnohem spokojenější a klidnější v noci, navíc velmi dobře viděl ve tmě. Lékař, který ho vyšetřoval, jednoznačně potvrdil, že Kaspar musel být zcela izolován od okolního světa. Jeho špatně vyvinutá kolena napovídala i o tom, že chlapec neměl téměř žádný pohyb. Po celou dobu jedl jen chléb a pil vodu. Působil dojmem, že vše vidí poprvé. Nechápal, že oheň pálí, nebo že při pohledu do zrcadla vidí sebe a ne další osobu, kterou se snažil najít.

Po čase se Kašpar naučil psát a tehdy vyšlo najevo více o jeho tajemném životě předtím, než se objevil v ulicích Norimberku. Ukázalo se, že chlapec vyrostl uvězněn v malé cele bez světla, ve které měl kvůli vykonávání potřeb umístěn kbelík. Nikdy neviděl člověka, který se o něho staral. Věděl pouze, že každé ráno se vedle jeho postele objevil džbán vody a kousek chleba. Někdy prý voda chutnala divně a chtělo se mu po ní spát. V takových případech byl prý po probuzení převlečený a měl ostříhané vlasy a nehty. S největší pravděpodobností voda obsahovala opium, protože jeho pach Hauser okamžitě a bez problémů rozeznal.

Celý příběh se zdál být ovšem nepravděpodobný. Jak mohlo rostoucí dítě žít v tak beznadějných podmínkách? Kaspar ale tvrdil, že nad svým osudem nikdy nenaříkal, protože mu nikdo neubližoval. A jak se tedy dostal do Norimberku? Jednou v noci prý za ním jeho pečovatel přišel do cely s tím, že jdou za otcem. Po dlouhé cestě předal Kasparovi dopisy adresované Wessenigovi a opustil ho u "velké vesnice", jak Kaspar nazval Norimberk. Dál už víme, jak smutný příběh pokračoval. 

18. července 1828 se Kašpar dostal do péče profesora George Fredericka Daumera - velmi známého učence a filozofa. Od prvopočátku mezi nimi vzniklo silné pouto a pod vedením profesora se z Hausera vyvinul zdravý, inteligentní a normální člověk. Chlapec rychle ovládl německý jazyk a naučil se jezdit na koni. Psal dopisy a eseje a postupem času začal mít zájem i o vlastní minulost. Napsal dokonce biografii, která byla zveřejněna v několika novinách a vzhledem k fyzické podobnosti Hausera s bádenským velkovévodou Karlem se začala o chlapce zajímat celá Evropa.

Kašpar vzbudil hodně diskusí. Dokonce se ukázalo, že chlapce někdo sleduje a někomu hodně vadí jeho přítomnost. V listopadu roku 1829 napadl sekerou hocha útočník v kapuci, ale naštěstí ho jen zranil na čele. Po tomto atentátu dostal Kašpar Hauser policejní ochranu a začalo se veřejně mluvit o tom, je potomkem velkovévody Karla z rodu Zähringenů a jeho manželky Stefanie Beuharnaisové.

I přes tento pokus o atentát se chlapec velmi dynamicky rozvíjel. Začal pracovat v advokátní kanceláři a účastnil se společenského života ve městě. Tato rychlá proměna "vlčího dítěte" v normálního, i když vzteklého muže vzbuzovala v některých lidech podezření, že je to mazaný podvodník. Chlapec se přesto opakovaně pokoušel zjistit, kdo vlastně je. Bohužel, jeden z těchto pokusů vedl k jeho smrti.

14. prosince 1833 byl Hauser vylákán do zahrad zámku, kde se měl dozvědět o svém původu. Tam byl bodnut do levé strany prsou. Tomuto zranění podlehl o tři dny později, přičemž útočník nebyl nikdy vypátrán. K dispozici zůstala pouze tajemná peněženka s dopisem, kterého znění je dodnes záhadou. Stojí v něm: "Hauser bude schopen říct, jak vypadám, odkud jsem a kdo jsem, abych ho zachránil, tak se odhalím. Já jsem od hranic s Bavorskem, jmenuji se MLO."

Postava Kašpara byla plná rozporů a záhad, které v té době nebylo možné odhalit. Některé faktory sice naznačují, že jeho původ mohl být vznešený, ale nekulturní chování chlapce to popíralo. V roce 1996 bylo zkoumáno oblečení, které měl mít Kaspar v den vraždy na sobě. Podle analýzy DNA se vzorky neshodovaly se dvěma rozbory žijících příbuzných Stephanie de Beauharnais , které se podařilo získat v ženské linii. Naopak, v roce 2002 výsledky ukázaly 95 % shodu se vzorky DNA od Astrid von Medinger, která byla přímým potomkem Stéphanie de Beauharnais. Profily DNA sice nejsou shodné, ale odchylka je tak malá, že nevylučuje příbuzenský vztah.

Celý život Kašpara Hausera je zahalen tajemstvím, které ani on sám neznal. Ale kdoví? Třeba si ho vzal do hrobu, který je na hřbitově v Ansbachu. Na jeho náhrobku je napsáno "Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná." A ač od jeho smrti uplynulo více jak 180 let, tak se zatím nikomu nepodařilo jeho záhadu rozluštit. A kdo ví, jestli se to někdy někomu podaří.